Dnes navždy usnul náš milovaný potkaní dědoušek Ikit :´(

Ikita dnes dohnalo stáří, odešel na Druhý břeh v ranních hodinách...usnul. Ikit byl můj závisláček, povahově velmi podobný našemu Derrenovi, jeho krev nezapřel. Jako odstavený prcek šel k mladému páru spolu s kamarádem Cháronem. Kvůli stěhování původních majitelů, studiím a také kvůli bouřlivější pubertě, se Ikit s Cháronem po několika měsících vrátili DOMŮ k nám. Dobře si pamatuji, jak jsem pro ně frčela až do Tábora a jak jsme společně čekali na vlak v parku pod korunami stromů, které osídlila velká spousta havranů... dívali jsme se na ně a těšili se ze vzájemného shledání.

Příliš jsem nepochopila tvrzení, že Ikit byl v té době údajně pruďas, co se stavil proti ruce, protože vůči mě nebo Markovi to nikdy neudělal. Asi to chtělo jen změnit přístup. Po pár dnech u nás doma se mi stal naprosto oddán, z klece šel přímo na ruku, sám se ke mě lísal a chodil mi spávat na klín nebo pod mikinu. Celý život byl velmi zdravý a vitální. Ke stáru trochu pohubl a také ty nožičky už neběhaly tak, jako dřív, užíval si tedy každodení masáže nožiček, ale až do poslední chvíle byl plný chuti do života a elánu. Energeticky byl výjimečně silné zvíře. Další z nezapomenutelných potkaních kamarádů, kteří byli jedineční právě tím, jací byli a jak se zapsali do srdíčka. Stal se otcem dvou překrásných vrhů a jeho linii vedu dál nejen já... Dožil se bez necelých dvou týdnů nádherných 3 let.

Ikite, na tebe se zapomenout nedá, máš navždy v mém srdci své čestné místo...