Informace o nás / about us

Jmenuji se Markéta, ale lidé mi říkávají různě. Říkají mi Marcie, Fewice, Strejda, Vlkodlak, Čoklík, Haf, Zverimex...Na výstavách na mě kolegyně chovatelky rády volají Pekelnice. Na všechny moje přezdívky si už ani nevzpomenu. Raději se neptejte, jak všechna ta jména vznikla :-) Takže si račte vybrat, jak mi budete říkat :-)

Já a moje první potkanička Attila

Zvířecí posedlost do vínku dána mi byla...

Narodila jsem se do rodiny zapálených kynologů a chovatelů psů. Od svých dětských let jsem blázen do zvířat a už mi to zůstalo. V chovatelském dění jsem vlastně už od kolébky. V podstatě jsem vyrostla ve psí smečce a vůbec mezi spoustou rozmanitých druhů zvířat. V osmi letech jsem propadla kynologii a pejskové jsou mojí životní láskou. Na základní škole jsem se začala zabývat genetikou a chovala jsem s maminčinou pomocí morčata a králíky. Léta jsem skórovala na biologických olympiádách a "vymetala" jednu za druhou. Bylo jasné, že práce se zvířaty a chovatelství budou mým posláním a celoživotní vášní.

Vystudovala jsem střední zemědělskou školu. A především díky škole (spíše díky internátu, kde jsem nemohla mít svoje pejsky, ale malého hlodavce ano) jsem se v roce 2007 rozhodla pořídit si svého prvního potkana- Derrena. No, musím uznat, že na mé potkanománii se podepsaly hlavně má sestřenka Andrea Šmídová, známá jako Vamina, která svého času provozovala Chs potkanů DarkSpirit a taktéž Vaminy potkanářská "mamča" Lucie Markvartová (dříve Horová) alias Shari, která léta šéfovala stanici Rats of Darkness.

Potkani mě okouzlili svou inteligencí a přítulností a už si život bez nich neumím ani představit. Jsou jako psi- jen neštěkají a mají oproti psům skutečně kapesní velikost :-) Bylo jasné, že nezůstane u jednoho. O potkany jsem se začala hodně zajímat. Systematicky jsem začala střádat informace, surfovat po internetu, dopisovat si mailem a setkávat se s dalšími a dalšími chovateli...

Od prvních krůčků po současnost aneb škatulata se zvěřincem...

Začátky mé potkanománie a start naší ChS prožila se mnou moje maminka a bratr v mamčiném domku na předměstí Moravské Třebové.

Když jsem opustila internát, splnila jsem si tedy svůj sen. Založila jsem oficiální chovatelskou stanici potkanů pod záštitou Českého svazu chovatelů- Základní organizací klubu morčat a jiných drobných hlodavců- dne 16. 4. 2009 nám byl schválen název ChS "Od Pekelného Strážce"!

V letech 2011 a 2012 jsem bydlela přechodně s /dnes už žel bývalým/ přítelem Markem a našimi zvířaty v malém bytečku v Bílovicích nad Svitavou, kam jsem se odstěhovala hlavně za prací. Rok 2013 jsem strávila opět v baráčku v Moravské Třebové s rodinou. Rok 2014 a do srpna roku 2015 jsem žila s Markem v pronajatém rustikálním domku na návsi obce Gruna u Moravské Třebové. Od září 2015 do konce roku 2019 jsem žila ve Svitavách v pronajatém bytě. Tudíž se naše stanice stále stěhovala a přesouvala. Proto jsem nikdy nechápala lidi, kteří se zbavují svých zvířat z důvodu stěhování... Mnohé se změnilo za ta léta, postavila jsem se na vlastní nohy. Kvůli práci jsem se musela párkrát přestěhovat, ale to neovlivnilo můj chovatelský zápal. Nikdy bych nešla tam, kde by se mnou nemohli moji zvířecí miláčci. Jsou pro mě rodina. Od ledna 2020 bydlíme ve svém domě. Třikrát hurá :-)

V prosinci 2012 jsem dostala pozvání i do nově připravovaného klubu zastřešující chov potkanů a já s radostí přijala. Dne 1. 2. 2013 nám bylo schváleno členství i v novém Českém klubu potkanů o. s.

Našim mláďátkům tak můžeme vydávat PP Klubu morčat a jiných drobných hlodavců i PP Českého klubu potkanů. Nebude-li jeden z rodičů vrhu či oba rodiče odpovídat stanovenému standardu ani jednoho klubu (jedná se zejména o nestandardně strakaté potkany, kteří se u nás také najdou, případně o vrhy převáděcí), vydávám k miminkům výpis předků naší chovatelské stanice. Mohu garantovat, že u nás vždy víte, jaké má mláďátko předky.

Fungovala jsem jako poradce chovu potkanů pod Českým klubem potkanů z. s. a školila se i na posuzovatele a registrátora potkanů. Na výstavách ČKP v rámci školení jsem často posuzovala potkánky v kategorii Mazlík. Pro rok 2020 jsem byla ČKP pověřena také registracemi- uchovňování plemenných zvířat.

Po velmi náročném chovatelském dění roku 2020 (viz ZDE) jsem se rozhodla, že vystoupím z "potkanářského světa" a ke dni 31. 12. 2020 jsem po své zralé (a srdcervoucí) úvaze nechala letité členství naší ChS v obou klubech zaniknout a nadále se aktivně nezapojovat. Tedy již od nás nečekejte malé Pekelníčky k odběru, protože žádná další mláďátka neplánuji a to minimálně do doby, než se chov v ČR dá do pořádku a lidi okolo potkanů, odpusťte mi ten výraz,  "vytáhnou hlavu ze zadku"a začnou se chovat zodpovědně. Spřáteleným stanicím, kterým stále plnně důvěřuji, mohu stejně jako v minulosti poskytnout své samečky ke krytí. Moje potkánky samozřejmě nedávám pryč, naopak se svým miláčkům hodlám nadále věnovat, avšak už jen tím "mazlíčkářským" způsobem. Nadále mohu poskytnout poradenství ohledně veškerých praktických a chovatelských věcí okolo potkanů, takže jsem tu stále pro všechny, kdo požádají o radu. Tento web bude i nadále fungovat jako prezentace našich potkánků, které mám doma a čas od času do novinek přidám nový příspěvek o tom, co se u nás událo. Proto kdo bude chtít, vždy bude mít možnost mne kontaktovat nebo se jen mrknout, co je u nás nového. S majiteli našich Pekelníčků jsem samozřejmě pořád v kontaktu a moc děkuji za všechny maily, zprávy, telefonické hovory i fotky potkánků :-)

Hádanka: Kolik potkaních miminek se vejde do jednoho rukávu? :-)

A kdo vlastně jsem?

Milion lidí do mě hučí, ať si pořídím FaceBookový profil. Ale já ne. Nerada Facebook. Pro komunikaci s okolím užívám komornější způsob mailování a telefonování. Ale mohu na sebe prozradit aspoň pár věcí. Poslední dobou lidi lační po informacích o mé osobě, jako bych byla nějaká celebrita. Nechápu proč, ale budiž :-)

Jsem zcela nenormální /snad až paranormální :-) / osoba, zrozenec ve Štíru v asdendentu Vah. Kdo mě zná, nikdy by mě nezařadil do škatulky "normální člověk".

Jsem zvěromil, což už jste jistě pochopili :-) Dále mám ráda svou chalupu a svou zahrádku, přírodu, procházky, bylinkaření, rybaření, ráda čtu, vařím, šiji, kreslím, píši všemožné i nemožné od povídek po poezii. Jsem tak trochu "čarodějnica pekelnica", ti co mě více znají, vědí :-) Mám ráda dobré filmy a miluji dobrý metal, jsem náročný divák i posluchač a jen tak se mi něco nezavděčí.

Najdete mě často na cvičáku a na nejrůznějších psích akcích a v minulosti jsem hodně bývala také na potkaních výstavách. Provozuji sportovní kynologii se svými fenkami. Dále mám ráda pěší turistiku, ráda sjedu vodu na kánoi, miluji cestování a poznávání nových míst, cvičím jógu, často jezdím na kole po okolí a moje dvě fenky mne provází kam jen se hnu.

A moje profesní cesta? :-) Moje první zaměstnání bylo v Brně a pracovala jsem na pozici hipolog, později jako odborný prodejce chovatelských potřeb a krmiv. Na Gruně jsem pracovala na pozici ošetřovatel zvířat, kde jsem pečovala o početné stádo koz a kůzlat a několik mladých býčků a prováděla veškeré práce, které jsou k hladkému chodu farmy potřeba. Posléze jsem pracovala na plný úvazek jako střídač v živočišné výrobě Zemědělského obchodního družstva Opatovec, kde jsem byla takovým "multi-skillerem", který musí umět všechno- takže dojírna, maličká telátka na boudách, větší telátka na teletníku, nahánění dojnic na dojení...

Dále jsem si splnila svůj dávný sen v podobě provozování zvířecího salonu. Salon Bernadetta funguje od června 2016, klientela se stále rozrůstá, zákazníci se vracejí, noví chodí na doporučení od těch stávajících, za což jsem moc ráda. Velice mě to naplňuje a mám velikou radost, když se lidem líbí výsledek mé práce.

Kvůli provozu salonu jsem skrouhla úvazek v ZOD Opatovec a nějaké dva roky tam pracovala jen nárazově jako brigádník- střídač a vykrývala dovolené kolegyň u telátek. Plus k tomu jsem asi rok a půl brigádničila ve Stavebninách DEK jako servisní pracovnice pro příjem zboží a péči o prodejnu. Tehdy jsem měla tři práce zároveň. Na podzim 2019 jsem ale ZOD dala definitivní vale, už mi nešlo dál snášet praktiky konvenční zemědělské výroby a čím dál horší poměry v družstvu, kdy vedení kašle na přírodu i zvířata a bohužel i na zaměstnance a jde jim jen o rychlý zisk a své vlastní pohodlí. Už jsem nechtěla být toho součástí, dělalo mi to psychicky hodně špatně. Rozhodla jsem se, že půjdu tam, kam mě srdce volá. Nikdy mě nezradilo. Bylo na čase se posunout zase dál...

No a aby toho nebylo málo, začala jsem se začátkem roku 2019 věnovat filmařské profesi grip. Velmi mě tato práce nadchla, baví mě to a mám v této práci skvělé lidičky kolem sebe :-)

Další sen se stal skutečností a moje honba za důstojným výdělkem se zúročila. Koncem roku 2019 jsem koupila dům. A ne ledajaký- přesně takový, jaký jsem vždy chtěla, chalupu se zahradou, na klidném a krásném místě se slušnými lidmi v okolí. Lépe řečeno, získala jsem DOMOV pro mě a mou zvířecí rodinu a časem snad i pro rodinu člověčí. Už žádné stěhovaní za prací, už žádné hledání pronájmů, kde budou ochotní pustit zvířata přes práh, už žádné doprošování a sypání peněz do cizího jako do černé díry- to vše je již minulostí. Vítám s otevřenou náručí nové dny, radost při práci na svém a pro sebe a pro své milované.

Jsem sama na sebe, jsem "IČAŘ", provozuji Salon Bernadetta a k tomu poskytuji služby pro film- grip, rigging a práci se zvířaty.

Já a Bernadetta- pohoda v čajovně

Pekelnická smečka

Mou zvířecí rodinu v současné době čítají dvě černé fenky plemene knírač malý- Bernadetta a její dcera Zoja.

Dále 3 osvojení kocourci: Avar- původem kotě od bezprizorní divoké kočky z Opatovce, kterému tam nějaký "dobrák" rozkopl zpodní ret, tak jsem prcka vzala domů a vyléčila si ho (dnes už je to samozřejmě dospělé kocouřisko) a koťata Šotek a Zrzek, kteří se společně se svými dvěma bratry narodili na mé půdě v seně nějaké plaché toulavé kočičce a všichni čtyři mi zpod krovu postupně popadali na venkovní parapet u kuchyňského okna :-) Tak jsem čtveřici kocourků vypiplala na stříkačce, dvěma jsem našla nové domovy a Šotek se Zrzkem zůstali.

A pak samozřejmě velká tlupa potkanů, o nichž je celý tento web.

A lidé se ptají... "Proč Od Pekelného Strážce?"

Název naší ChS vlastně vymyslela moje maminka. Tehdy před lety, když jsem teprve koketovala s myšlenkou založit chovatelskou stanici, jsem pomalu ale jistě přemýšlela nad jejím názvem. A protože mnohé jsem probírala s maminkou při odpoledním kafíčku... Maminka pohlédla na mého skotačícího pejska- byl jím úžasný, nezapomenutelný, nenahraditelný a dokonalý malý knírač- PAN PES- jménem Berný. Pro jeho šibalství, neúplatnost, ostražitost, odvahu, obrovské srdce a čertovský vzhled mu přezdívala "Pekelný Strážce". A název stanice byl na světě :-) Moje chovatelská stanice musela mít duši a tu ji vdechnul mimo jiné i můj Berný. Na věčnou památku tohoto psího velikána nese jeho jméno...

Berný- nezapomenutelný, nenahraditelný, úžasný pracant- srdcař, hlídač a nejlepší mužskej v mém životě...