Úvodní stránka>Odešli na druhý břeh :'( / Left to other riveside :'(>Anton Od Pekelného Strážce

Anton Od Pekelného Strážce

Snová říše

Přišels na svět v nočním snění.

Další ráno mnoho změní.

Hnízdo plné radosti a splněných přání.

Pískání a jásot z postele mě vyhání.

A já věděla od prvních chvíle-

jsi to Ty, následník trůnu postaveného z píle.

Nádherný to čas, já věděla, že jsi můj

a Tys veděl, že já jsem Tvá stůj co stůj.

Hravý darebák, vždy s bříškem k prasknutí

nacpaným jsi ponoukal ostatní, nenutí

Tě nikdy nic mnohokrát si běžet hrát.

O dětství Ti bylo postaráno, není se čeho bát.

Již od útlého mládí Tvého bylo jasné, čí jsi syn.

Syn krále bez koruny, vůně sladká, jen se liň.

Máš dar otce překonati v mnohém, co mu život přál.

Tak začal Tvůj příběh psát kroniku rodu dál.

I ty jsi se stal otcem, několikrát, světu dát Tvých plodů-

mnoho dětí zrozených s nevěstami spolu.

Zajistil jsi přání samce, ať krev neupadne v zapomnění.

Rostoucí děti již přilít kus sebe do kroniky činí.

Po vzoru otce čarovat dovedeš, není Ti cizí svět

nehmotně plynoucí kolem, Však můžeš vyprávět.

Tvé Tělo stárne, krok po krůčku je chudší svalů,

však mysl zůstala mladá, její kouzlo neklesne dolů.

I jedné noci procházel jsi světem, jenž hmotě vysmívá se,

nejkrásnější noc, co zažils, skví se v celé kráse.

Rozhodl jsi zůstat v spanilosti druhých světů.

Dušička Tvá v Tvém těle rozpíná perutě k letu.

Máchne křídly z havraních brků, vznese se do výše,

poslední řádek v kronice rodu Tobě perem napíše.

Leť, mávaje na cestu ruce mé, v paměti zůstaneš,

v srdci vryt spočineš, polibek posílám, ať si jej odneseš...

Věnováno Toníčkovi

na věčnou památku...

Náš milovaný Anton, Toník, Toníček odešel na Druhý břeh dne 15. ledna 2013 v nádherném věku 3 let a 1 měsíce. Našla jsem ho ráno navždy spinkat v pelíšku. Podle namodralých nožiček lze usuzovat na selhání oběhově-pulmonální činnosti. Byl to dědoušek, požehnaného věku a náš nejstarší potkánek, co jsme zatím měli čest mít doma...

Toníček byl úžasný, povahově velice podobný tatínkovi Derrenovi. Měl i jeho hlavičku a hlavně ty oči... Toníček byl Pan potkan, měl rád paničku, cizí příliš nemusel a byl k nim rezervovaný. Ničeho se nebál, svého času šéfoval v kleci a byl to dobrý alfa, cílevědomý, ale neužíval zbytečného násilí. Po tátovi měl i "kouzelný talent", dar být dobrým zvířecím čarodějem, i když přiznávám, že neměl v tomto oboru tolik prostou jako jeho tatínek, přesto byl nadaný.

Co se týče zdravíčka, měl ho celý život naprosto perfektní. Byl léčen jen jednou, a to s prokousnutou nožičkou, tuto ránu utržil v boji s mladším synovcem Oskarem, který si usmyslel, že chce být alfa on a to okamžitě.

Toníček byl moje láska a velká pýcha, ne každému se zadaří odchovat hned první vrh s takovými úžasnými vlatnostmi jako je pevné zdraví a dlouhý věk. Celý vrh A mě naučil velmi mnoho a já se skláním před svými dětmi...všechna čest Vám, jste nejlepší učitelé, jaké znám.

Toníčku, děkuju, že jsem měla tu čest, prožít s Tebou kousek svého života. Nikdy nezapomenu...