Kam směřujeme a proč jsme tady

 

Kam směřujeme a proč jsme tady

 Potkan, mnohými nenáviděn a zavrhován jakožto špinavé smrduté zvíře, žijící v kanálech, parazitující na lidských zásobách potravin a přenášející nepěkné choroby, jinými však milován a obdivován pro svou inteligenci, vnímavost, nenáročnost a povahu předurčující potkana jako vynikajícího a čím dál více vyhledávaného domácího mazlíčka. Ač ještě veliká spousta lidí se při pohledu na potkana otřese a zhnuseně odvrátí zrak či přímo začne hystericky ječet a skákat na stůl ve snaze utéci z dosahu zvířete, díky lidem vnímavějším a přístupnějším, kteří „nakazili“ svým koníčkem i ostatní podobné lidi, jsou v dnešní době potkani častěji, než tomu bylo dříve, vyhledáváni jako zvířecí členové rodiny. Nemalou zásluhu na tom mají nadšení chovatelé, kteří se před pár lety sdružili a pod záštitou Českého svazu chovatelů vytvořili Základní organizaci klubu morčat a jiných drobných hlodavců, čímž umožnili chov potkanů na mnohem vyšší úrovni než před založením klubu. První chovatelé zakládající klub vytyčili pravidla k chovu ušlechtilých potkanů s průkazem původu a dali nám všem nově příchozím ideu a směr, kterým by se měl chov pro zkvalitnění populace ušlechtilých potkanů vyvíjet.

Do té doby byl laboratorní potkan znám jen jako pokusné zvíře v laboratořích nebo jako krmivo pro terarijní zvířata, dravé ptáky a mnoho dalších exotických masožravců- povětšinou obyvatelů zoologických zahrad. Když už si někdo přišel pro potkana do zverimexu a hodlal mu dát domov se všemi privilegii domácího mazlíčka, setkal se jen s velmi omezeným výběrem co se týče barev a znaků- o nějakých dumbo uších či rex srsti nemohla být v té době ani řeč. Nezřídka brzy po koupi takového zvířátka nový majitel řešil potkaní neduhy- svrabem počínaje, zhoubnými nádory, cukrovkou až brzskou smrtí konče. Proč? Potkani prodávaní ve zverimexu jako krmivo pro jiná zvířata pocházeli z chovů laboratorních, kde byli a dodnes jsou potkani šlechtěni přímo pro předpoklady k určitým nemocem. Mazlíčkář, který si takto opatřil potkánka, jej zpravidla brzy oplakával.

Na rozdíl od zverimexů, velkochovů potkanů pro krmné účely nebo laboratoří na výzkum léčby nemocí si chovatelé potkanů na mazlíčky, kteří se sdružili do klubu,  předsevzali několikero záměrů a cílů. Nejen že chtěli šlechtit různobarevné potkánky, s nevídanými znaky, velikýma ušima po stranách hlavy či potkánky kudrnaté nebo bezsrsté, tak se zaměřili i na zlepšování genofondu co do zdraví, aby tu jejich milovaní potkaní přátelé s nimi mohli žít šťastný, dlouhý život bez trápení nemocemi.

Počal organizovaný chov s pečlivým vybíráním rodičovského páru, přísnou selekcí špatných a dobrých zvířat, selekce jak z pohledu zdraví, exteriéru i povahy. Mnoho nových zvířat se importovalo z cizích zemí a s nimi přišla nová, doposud nepříbuzná krev, nové variety, barvy, znaky…

Od doby založení klubu uběhlo už nějaký ten pátek, ba co dím, několik let. Mnohé se pozměnilo, pravidla k vydávání průkazů původu se zpřísnila, členská základna se rozrostla o spoustu dalších chovatelských stanic. Některé zanikly, jiné se založily. Máme tady pestrou paletu potkaních variet, o kterých se nám před deseti lety ani ve snu nezdálo, a to vše v nejrůznějších zbarveních a strakomakatých znacích. Kvalitou českých zvířat už se vyrovnáváme s kvalitou zvířat v Evropě, některé země už jsme i překonali, ale ještě máme mnoho na práci. Z hlediska exteriéru jsou čeští potkani velmi líbiví pro oko zkušeného posuzovatele a jsou konkurenceschopní i na velkých zahraničních výstavách, což několik předních českých chovatelských stanic již dokázalo, když se z těchto výstav navrátili se svými zvířaty ověnčení cenami a diplomy s výstavními tituly, kde zvládli porazit srovnatelně kvalitní konkurenci. Avšak na zdraví českých linií, ač se již o mnoho zlepšilo oproti době vzniku klubu a podařilo se vyselektovat velké množství zdravotně špatných zvířat, ještě nejsme zdaleka u konce našeho snažení. Stále se objevují nemocná zvířata i v těch liniích, kde bychom to nejméně čekali. Proto se už nějaký ten čas chovatelé snaží do svého chovatelského plánu zapojit jistou měrou i všechny majitele jejich odchovanců- mazlíčkáře- kteří sice nebudou na svém potkánkovi odchovávat mláďata, ale mohou poskytnout chovateli velice cenné informace ohledně zdraví a povahy onoho zvířete. Aby chovatel měl jistotu, že jeho linie jsou dobré po jakékoli stránce, je nezbytné aby znal zdravotní , psychický i fyzický stav všech svých odchovanců. Co se neprojeví na rodičích nebo i vzdálenějších předcích, to se může projevit na jejich potomcích. Chovatel musí znát tato fakta právě z důvodu oné selekce. Pokud má špatnou linii vyřadit z chovu, musí vědět, že se špatně projevila. Pokud to nezjistí včas, chovatel se ocitá ve slepé uličce a v jeho chovu začne tikat časovaná bomba. A když bouchne, zpravidla už je pozdě.

 

Majitelé, informujte!

Koupí potkánka od chovatele se mnohdy zavážete kupní smlouvou. Ač sama připouštím, že chovateli nikdy žádná smlouva nedá stoprocentní jistotu, že bude do puntíku splněna, největší roli hraje zvláště samotný lidský faktor, avšak pro mnohé chovatele je kupní smlouva nejenom malou oporou, vyjasněním si, co si představuje od majitele svého odchovance. Smlouva je pro chovatele i jakýsi ukazatel toho, že nový majitel potkánka to myslí vážně, má o zvířátko opravdový zájem a je ochoten zajistit do budoucna určité věci pro to, aby mělo zvíře plnohodnotný a šťastný život. Smlouva není žádná buzerace ze strany chovatele, smlouva je i ukazatel skutečnosti, že chovateli záleží na dalším osudu jeho odchovanců a že pro něj celá věc nekončí prodejem zvířete.

Ve většině kupních smluv vydávaných chovateli je bod, který udává majiteli povinnost o zvířeti v průběhu jeho života informovat chovatele. Tedy o povaze zvířete, o prodělaných onemocněních, úrazech, zvláště pak o nemocech genetického původu, což je pro chovatele nezbytná informace. Dále také o úmrtí zvířete a jeho příčině. Chovatelé apelují na včasné hlášení jakýchkoli problémů s potkanem. Jednak proto aby mohli včas zasáhnout do chovatelského plánu se zvířaty příbuznými na problémová zvířata, v neposlední řadě také chovatel může poradit majiteli, co v tom či onom případě dělat nebo naopak, čeho se vyvarovat. Je to tedy oboustranná spolupráce a jakási symbióza, kde obě strany mohou čekat podporu té druhé. Proto prosím za všechny zodpovědné chovatele: Majitelé potkánků, ať už máte smlouvu nebo ne, informujte chovatele o problémech s potkánkem ihned po jejich zjištění, pomůžete tím předejít tomu, aby se problém v budoucnu vyskytl znovu u dalších zvířat. Komunikace mezi majitelem a chovatelem je klíčem k úspěchu.  

 

Není chovatel jako chovatel

Jak je tomu snad ve všech oborech, tak i v chovu potkanů a jakýchkoli zvířat vůbec, se najdou osoby- takové černé ovce- kteří pod hlavičkou klubu takzvaně množí kde co a nemají žádný hlubší chovatelský cíl. Špatný chovatel, skrývá závažné skutečnosti- zejména dědičné problémy zdravotního charakteru, které se vyskytly v jeho chovu. Ač sám ví, že linie je problémová a měl by urychleně vyřadit z chovu určitá zvířata a dále informovat ostatní chovatele, u kterých působí v chovu jeho odchovanci, kteří jsou příbuzní s problémovými, aby je rovněž z chovu vyřadili, špatný chovatel to neudělá a chová si na této linii dál. Problémy v dalších generacích tak narůstají geometrickou řadou a je o to těžší určit, odkud vítr vane, tedy kde se vyskytl ten prvotní problém. Často je inkriminovaný jedinec, který do linie vnesl špatné geny, zpětně nedohledatelný. Důvody, proč někteří chovatelé záměrně zamlčují problémy jsou zřejmě ty, že se onen chovatel bojí o své dobré jméno, myslí si, že uznáním chyby a odpovědným jednáním jen odhalí své slabiny, že jeho stanice dostane nálepku špatného chovu, a že již neprodá žádná mláďata. Možná za chovné zvíře, které se později ukázalo jako špatné, zaplatil mnoho peněz a je mu líto jej nevyužít k chovu, když mu vlastně může skrz mláďata alespoň částečně vrátit náklady, které do pořízení a držení zvířete vložil. Možná je tak ješitný, že vlastní chybu nepřizná. Kdo ví, do hlavy takovým lidem nevidím. Každopádně pevně věřím, že drtivá většina chovatelů jsou lidé na pravém místě, že jsou čestní, přímí a poctiví, nejen k sobě ale i k ostatním. Předpokládám, že většině chovatelů jde skutečně o zájmy chovu potkanů jako celku, chtějí dát svým odchovancům do vínku co možná nejlepší vlastnosti, aby tu potkánci mohli žít s námi co nejdéle a hlavně zdraví, aby zvíře kvůli naším rozmarům netrpělo a my nemuseli každou chvíli s potkánkem běhat na veterinu. Měli bychom všichni chovatelé táhnout za jeden provaz, spolupracovat a navzájem se informovat o dění v chovatelských kruzích. Zkušenější by měl poradit začátečníkovi, pomoci mu být dobrým chovatelem, předávat dál své zkušenosti a vědomosti podložené praxí. Měli bychom se dále vzdělávat, být přístupní novým věcem a poznatkům a v praxi je uplatňovat. Nikdo totiž neví všechno. A i když mistr chovatel se někdy utne, a vrh se nevyvede tak jak by si přál, není nic jednoduššího, než to sdělit ostatním, aby v budoucnu nechybovali stejně. Chybu může udělat každý, jsme přece lidé a lidé jsou omylní, je však fér vůči ostatním chovatelům, zvířatům i celému chovu vůbec, přiznat chybu. Tutláním problémů se jen přispívá k znehodnocování celého českého chovu a našeho snažení něčeho dosáhnout.   

 

Chovatelská idea a cíle Pekelníků   

Naše chovatelská stanice funguje oficiálně už přes dva a půl roku. Zaměřujeme se na chov potkanů v barevné linii americká modrá a linie mink/ platinum v srsti standard, velveteen, okrajově i longhaired (LH), harley (LH velveteen). Prozatím je u nás možné najít i zvířata z linie ruská modrá a siamská, protože naším cílem jsou velveteen a LH zvířata v americké modré barvě, tato barva se však u nás už vyskytuje prakticky jen u variet se standardní a rex srstí, pokud už se americká modrá „vyloupne“ i u velveteenů nebo LH, je to spíše rarita. Nenajdete však u nás zvířata z béžové/ oranžové linie, jenž je vysoce „nekompatibilní“ a modrým barvám nesvědčí, protože je znehodnocují. Převádění barevných liníí chce svůj čas a je náročné na promýšlení vhodných rodičovských spojení, zvláště, když v poslední době je nedostatek zvířat z čisté americké modré linie (bez příměsi ruské a siamské), která jsou nutná k následnému „čištění“ barvy a ucelení správného odstínu požadovaného k dalšímu chovu a který je stanoven standardem.

Zdraví našich zvířat a odchovů je pro nás tou největší prioritou, jednak z toho důvodu, že chceme odchovávat jen zdravá a dlouhověká zvířata jako mazlíčky, tak i pro zkvalitnění českých liniíí ze zdravotního hlediska a následnou vhodnost k dalšímu chovu.

Povahy zvířat jsou u nás také přísně hlídány. Nekryjeme zvířata bázlivá nebo naopak agresivní. Snažíme se vybírat rodičovský pár s co nejlepšími povahami- tedy vyrovnané jedince- milé, zdravě akční a aktivní samičky, k lidem mírné a vlídné samečky- zvířata zvídavá, kontaktní, zdravě sebejistá (to znamená ne bázlivá, či útočná ze strachu, ale ani zvířata dominantní vůči člověku, už vůbec ne nervózní, neurotická a kousavá). Čím je zvíře kontaktnější, mazlivější a přítulnější, tím spíše tyto žádoucí vlastnosti předá potomkům. Zvíře vyrovnané, milující manipulaci, hlazení a mazlení je nejen dobrý reprezentant chovatelské stanice na výstavě, kde se kromě exteriéru zvířete posuzuje i jeho povaha, ale je především vynikajícím mazlíčkem třeba do rodiny s dětmi.

Exteriér samotný nebo standardnost znaků není naší prioritou. Jedinci zakládající náš chov byli a jsou exteriérově spíše lepší průměr, znakově jsou někteří víceméně standardně, jiní zase vůbec, nechováme na zvířatech s tituly šampionů, a ani nemáme ambice se šampionům v nejbližší době pokusit vyrovnat. Jedinci vhodní na výstavy se určitě do budoucna v naší ChS narodí, možná už se někteří narodili. Nakonec i my sami se občas na nějaké výstavě objevíme, abychom „nevyšli ze cviku“, byli trochu vidět u chovatelské veřejnosti a především si nechali posoudit exteriér našich zvířat člověkem povolaným a věci znalým. Každopádně výstavní tituly, diplomy a poháry budou jen takovým „pohlazením“, které nás určitě nemálo potěší, avšak nejdůležitější pro nás a troufám si říci i pro většinu majitelů našich odchovů, nynějších i budoucích, je zdravé, dlouhověké, povahově vyrovnané a spokojené zvíře. To je pro mě a myslím že i pro mnoho dalších chovatelů opravdové vítězství.

 

Markéta „Marcie“ Strejčková

ChS Od Pekelného Strážce

© 2009 Od Pekelného Strážce - Všechna práva vyhrazena!

Tvorba www stránek zdarmaWebnode